Leden 2019

Rozhovor se Sabčou z Knižního přístaviště

31. ledna 2019 v 16:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Co je nového
Sabču z Knižního přístaviště asi většina z Vás dobře zná. Moc šikovná a milá slečna, která má svůj blog http://kniznipristaviste.blogspot.com/2017/11/kde-se-vzalo-knizni-pristaviste.html a také Instagram https://www.instagram.com/knizni_pristaviste/ . Pod názvem Knižní přístaviště ji také najdete na YouTube, kde Sabča natáčí knižní videa.

Sabči se letos podařilo něco úžasného, získala první místo v kategoriích Knižní vloger roku a Knižní objektiv roku. To ale není vše, Sabča získala také druhé místo v kategorii Knižní bloger roku. Tohle se prostě podaří málo komu a i navzdory takovým úspěchům je Sabča skromná a milá slečna, kterou se mi podařilo trošku vyzpovídat a Vy si ten rozhovor můžete přečíst!

1. Pár vět, kterými by ses čtenářům představila
Ahoj, jsem Sabča neboli Knižní přístaviště. Jsem holka co miluje knihy, ráda je fotí a píše o nich. Píši blog, fotím na Instagram a natáčím na Youtube. Sebe považuji asi nejvíce za blogerku, ale baví mě všechno. Má nejoblíbenější kniha je Jana Eyrová.
2. Jak dlouho se blogování věnuješ?
Svůj blog jsem si založila před pěti lety a od té doby pravidelně píši články nebo recenze. Stále mě to baví a jsem moc ráda, že jsem neměla blogovou krizi. Během blogování jsem se vrátila do školy a vystudovala svůj vysněný obor Žurnalistika a nová média. Kvůli tomu jsem se nemohla naplno věnovat blogu a vycházelo málo článků. I proto si hodně lidí myslí, že jsem v blogování nováček, ale kdepak. Už je tomu pět let.
3. Jaké knihy nejraději čteš?
To je těžká otázka, protože se snažím číst od všeho trochu. Jediné co nevyhledávám jsou horory nebo úplné vyvražďovačky. Nejraději mám romány, fantasy knihy nebo thrillery či detektivky. A pokud mají knihy ilustrace, tím líp.
4. Máš nějaké čtecí zvyky? Pokud ano, jaké?
Asi vyloženě čtecí návyky nemám. Nejraději čtu doma na posteli nebo v křesle a ideálně bez hudby a televize. Ovšem pokud hraje instrumentální hudba nebo si na YT naladím nějaký ohýnek, neodolám. Je to neskutečný relax a krásně to doladí atmosféru. Moc hluku nebo naopak moc velké ticho mě dokáží rozptýlit. Každý den čtu v MHD a přes týden se snažím číst aspoň hodinku večer.
5. Co pro Tebe umístění v soutěži knižních blogerů znamená?
Je to pro mě neskutečná radost. Jsem moc vděčná všem, kteří pro mě hlasovali. Moc mě potěšilo a zároveň překvapilo, že jsem uspěla v tolika kategoriích. Cením si důvěry a podpory. Takové výsledky mi ukázaly, že někoho moje tvorba zajímá a baví, což je pro mě asi to nejdůležitější. Samozřejmě, dělám to pro sebe, protože mě to baví. Ale pocit, že to co baví vás baví i někoho dalšího je k nezaplacení.

Celkovým umístěním jsem neskutečně motivovaná a už se nemůžu dočkat, až se pustím do dalších projektů, které mám v plánu.

6. Kam bys chtěla do budoucna Tvoji tvorbu posunout?
Rozhodně se plánuji věnovat blogu, Instagramu nebo Youtube i nadále. Moc mě to baví a mám v hlavě mnoho nápadů, kterým se snažím postupně věnovat. Plánuji se opět vrátit ke svému Youtube kanálu, který jsem pár posledních měsíců docela zanedbávala. A určitě nehodlám přestat psát. Psaní mě roky naplňuje a jsem moc ráda, že jsem se našla a dělám co baví nejen mě, ale i ostatní. Doufám jen, že to bude lidi se mnou bavit i nadále. Usmívající se

Já moc Sabči děkuji za její čas a přeji jí, aby se jí v další tvorbě dařilo a měla stále více fanoušků!

Čarodějova nevěsta 2 - Kore Yamazaki

30. ledna 2019 v 17:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Vydáno - Crew
Počet stran - 184


S mangou jsem začala teprve letos, ale prví díl Čarodějovy nevěsty se mi natolik líbil, že jsem se rozhodla v téhle sérii pokračovat a pustit se i do dalšího dílu. A opět jsem nebyla zklamaná, naopak!

Na Čarodějově nevěstě se mi líbí, že je příběh takový laskavý. Čise je skromná, žádná superhrdinka ale i přes to dokáže velké věci. Ačkoliv se Eliase stále ještě svým způsobem bojí, učí se od něj nové věci, zažívá s ním nová dobrodružství a tvoří si k němu stále silnější pouto.

Ani v tomto dílu nechybí magické postavy jakou jsou víly, chiméra a nechybí ani mluvící kočky z prvního dílu. A scéna s kočkami je v tomto díle opravdu brutální.

Zároveň je v tomto dílu už trošku více akce, než v prvním dílu. Rozjíždí se zde zase další dobrodružství, které Vás nutí číst stále dál a najednou je konec. Takže samozřejmě potřebujete další díl, po kterém brzy sáhnu i já.

Mě série Čarodějova nevěsta zatím prostě baví. Líbí se mi ta nežnost příběhu, melancholie a ve druhém dílu oceňuji i to, že už přibylo akce. A doufám, že v dalších dílech to bude ještě lepší.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Tma - Jozef Karika

27. ledna 2019 v 16:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Vydáno - Argo
Počet stran - 204

Televizní scenárista přijíždí na osamělou horskou chatu v pohoří Malá Fatra, kde si chce oddychnout od hektické práce a napětí v manželském vztahu, ale i vychutnat si poklidnou zimní atmosféru. Pak se však stane cosi nečekaného a jeho ozdravný pobyt se změní v děsivou noční můru. Přestože dveře nikdo nezamkl, chata se mu stane vězením a on v ní svede zoufalý boj o přežití.

Jozef Karika, slovenský spisovatel, který má na svém kontě již několik hororů. Jedna skupina čtenářů ho miluje, druhá nikoliv. Já jsem od autora četla Strach, který se mi líbil, i když pár výhrad jsem k němu měla. Tma měla být údajně ještě lepší a já se o tom rozhodla přesvědčit.

Ve Tmě se táhne taková ta klasická Karikovská ponurá atmosféra. A musím říct, že to mě vlastně baví. Kniha začíná tím, že scénárista, který není šťastný ve svém manželství, odjíždí na chatu. Na chatu, kam jezdíval už jako malé dítě, na samotu, do hor. V chatě se mu ale přihodí něco, čím se odstartuje doslova boj o přežití.

I v této knize se opakují oblíbené Karikovy motivy, hory, příroda, prostředí Slovenska. V knize není mnoho postav a i přesto má kniha děj, který pozvolna plyne a není nijak nudný. Zároveň se mi líbí, že o hlavním hrdinovi se dozvídáme čím dál více až v průběhu knihy a na konci to doslova graduje. Můžeme říct, že Karika pracuje s motivem tzv. nespolehlivého vypravěče, protože opravdu chvilkami čtenář neví, co vypravěči lze věřit a nebo ne. Líbilo se mi, jak je v knize vylíčeno zoufalství, nezmoc, ale zároveň ohromná touha žít hlavního hrdiny.

I tak měla kniha pár slabších míst. Jedním z nich byl pro mě bohuže konec. Nemůžu si pomoct, ale už u Strachu jsem měla s koncem problém a ve Tmě se tento můj pocit opakuje. Na to, jakou atmosféru má celý příběh, na konci se tato atmosféra pro mě ztratila. A další můj problém byla chvilkami překombinovanost příběhu. Podle mě hlavní hrdina prostě nemohl ustát vše, co v knize zvládal.

Ve výsledku pro mě Tma byla příjemnou knihou, zvlášť do těchto zimních, mrazivých a zasněžených dní. Tohle období příběhu za mě dodalo atmosféru. Karika sice pro mě není králem hororu, jak je mnohými nazýván, ale píše příjemné, ponuré příběhy, u kterých sice nejsem vyloženě vystrašená ale nepříjemná atmosféra rozhodně nechybí. Určitě se chystám i na další autorovy knihy a jsem zvědavá, čím mě autor ještě překvapí.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Kouzelná skříňka pro Gwendy - Stephen King, Richard T. Chizmar

23. ledna 2019 v 17:45 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Vydáno - Beta Dobrovský
Počet stran - 170

Na začátku příběhu je Gwendy 12 let. Je to bystrá holčička, která má problémy s nadváhou, s nimiž se dokáže svou vůlí a kázní vypořádat. Jednoho dne ji v parku osloví záhadný černě oděný muž, který jí z neznámých důvodů dá jedinečný a nebezpečný dárek - kouzelnou skříňku s páčkami a různobarevnými tlačítky. Stisknutím páček skříňka vydává buď vzácné stříbrné dolary, nebo nesmírně chutné čokoládičky. Barevná tlačítka jsou destruktivní a symbolizují jednotlivé světadíly, jejichž případné zničení je teď plně v moci Gwendy. Ta postupně začíná chápat, jakou s dárkem převzala zodpovědnost.


Kouzelná skříňka pro Gwendy je krátká novela, která u nás vyšla v roce 2018. I tato kniha se odehrává ve fiktivním městečku Castle Rock. A já, jelikož jsem fanynka Stephena Kinga, jsem si tuto knihu nemohla nechat ujít.

Příběh začíná tím, že dvanáctiletá Gwendy se setkává s tajemným mužem, který jí dá dárek. Krásnou skříňku s barevnými tlačítky. Když zmáčkne tlačítko, skříňka jí dá čokoládu a nebo stříbrné dolary, které jsou velmi vzácné. Ovšem tohle není to jediné, co skříňka umí dát.

Příběhem od začátku provází jakási zváštní atmosféra, napětí, které Vás nutí číst dál, protože chcete vědět, co to je vlastně za skříňku. Poté zjišťujeme, co tajemný dar Gwendy dává ale stejně tak i bere. Sledujeme jak se Gwendy s tím vším vypořádá a jak dospívá. Zároveň vidíme, jestli se Gwendy nechá opít záhadnou mocí, kterou skříňka disponuje. Zároveň také vidíme, jak tento zvláštní předmět ovlivňuje osudy i příbuzných či kamarádů Gwendy.

Příběh nebyl nijak složitý ale to se mi na tom vlastně líbilo. Kniha plyne a nutí Vás číst stále dál. Nechybí ani hezké černo-bílé ilustrace, které dokreslují atmosféru příběhu. I když je kniha krátká, přijde mi pěkně propracovaná.

Co bych ale knize vytkla, byl konec. Já čekala trošku něco více akčního či morbidního. To bylo pro mě lehké zklamání. Ale i přes to jsem si čtení užila a ve výsledku se mi kniha líbila.

Tato krátká knižní jednohubka by neměla uniknout žádnému fanouškovi Stephena Kinga. Stejně tak bych knihu doporučila těm, kteří s autorem nemají tolik zkušeností a rádi by od něj něco vyzkoušeli a třeba se pak pustili do Kingových rozsáhlejších knih.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Ganbare! Workshopy smrti - Katarzyna Boni

20. ledna 2019 v 16:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Vydáno - Absynt
Počet stran - 296

Tohle je příběh o Japonsku, zemi, kde vychází slunce a hrozba katastrof je každodenní realitou. Běžný život tady doprovází neustálý stín smrti a člověk nemá jinou možnost než tento fakt přijmout.
Kniha Katarzyny Boni Ganbare! Workshopy smrti je příběhem lidí, kteří se pět let po mohutném zemětřesení, ničivých vlnách tsunami a katastrofě v jaderné elektrárně Fukušima pokoušejí vrátit do normálního života. Někteří z těch, kteří přežili, se naučili potápět, aby mohli hledat těla svých ztracených blízkých na dně moře. Jiní se snaží žít tak, jako by se nic nestalo, další rozmlouvají s duchy a jsou i tací, kteří se začali zapisovat na workshopy smrti. Protože žít se musí. A umírat taky.


Nakladatelství Absynt je u nás známé pro svou non-fiction literaturu. Osobně mi knihy od tohoto nakladatelství, psané formou reportáží, sedí. Tohle je druhá kniha ze série Prokletí reportéři a spolu s titulem Ku-klux-klan: Tady bydlí láska patří u nás k nejvíce úspěšným knihám z této řady.

Kniha Ganbare! Workshopy smrti je rozdělena do tří části, přičemž první část je věnovaná tsunami, druhá katastrově ve Fukušimě a třetí workshopům smrti.

Nejvíce mě bavila první a třetí část kniha. V první části se dozvídáme nejen o tom, co bylo před tsunami, jak probíhalo a co se dělé poté ale jsou nám vyprávěny konktrétní příběhy konkrétních rodin. Dále vidíme, jak se obyvatelé postižených oblastí vyrovnávali se ztrátou svých blízkých a jak se snažili vrátit do běžného života. Zároveň se ale dozvídáme mnoho informací o japonské kultuře. A poslední část knihy mi prostě jednoduše vzala dech. Nebudu Vám prozrazovat o čem je, protože bych Vám nerada vzala ten zážitek, který jsem ze čtení měla já.

Na knize mi ale přece jen pár věcí vadilo. Pokud nejste nějací znalci japonské kultury, můžete mít problém s velkým počtem japonských názvů. Ačkoliv byly názvy vysvětleny, já si je prostě nepamatovala. No a další věc byla druhá část knihy věnující se Fukušimě. Tahle část mě tolik nebavila. Chvilkami mi přišla taková odbornější a informace se občas měly tendenci opakovat.

Ganbare! Workshopy smrti Vám vyrazí dech. Je to surové vyprávění lidí, kteří tyto hrůzy zažili. A mnohdy z něj opravdu mrazí. V knize je úžasně zachyceno, jak každý tyto události vnímal a snažil se s nimi vypořádat po svém. Musím říct, že i tato kniha z Absyntu mě dostala. Chvilkami jsem měla husí kůži a nechtěla ani věřit, že něco tak šíleného se opravdu mohlo stát.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Čarodějova nevěsta 1 - Kore Yamazaki

16. ledna 2019 v 17:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Vydáno - Crew
Počet stran - 184

Patnáctiletá Čise Hatori cítí, že nemá proč žít - ztratila matku, nemá stálý domov a nikomu na ní nezáleží. Ve chvíli nejhlubšího zoufalství se jí však nabídne zajímavé východisko a Čise se rozhodne chopit příležitosti. Stane se učednicí u mocného čaroděje Eliase Ainswortha, jehož prostřednictvím poznává nejen svět plný víl, draků a mluvících koček, ale také svou vlastní kouzelnou moc.


Manga je v poslední době u nás velice úspěšný knižní žánr a Čarodějova nevěsta je u čtenářů velmi oblíbená, tak jsem se rozhodla se do této populární série pustit.

Čise Hatori je dívka, která nikoho nemá a přijde jí, že ji nikdo nemá rád. A jednoho dne ji v aukci koupí neznámý muž. Tento tajemný muž za Čise utratí nemalé peníze a ona má strach, co s ní bude. Elias je čaroděj a hodlá si ji vzít a také z Čise udělat jeho učednici.

Musím říct, že tak magický a milý příběh jsem dlouho nečetla. Příběh byl takový něžný, romatický a příjemně plynul. Moc se mi líbilo i cestování Čise a Eliase, v tomto dílu se vydali do Anglie a na Island. Setkání s draky na Islandu mě opravdu nadchlo. Bylo to dojemné, něžné a chvilami až melancholické.

Co mi na Čarodějově nevěstě 1 chybělo? No, možná trošku víc akce. Prakticky něco opravdu napínavého se stane až na konci. Tím nechci říct, že první díl je nudný, ale určitě není nabitý akcí. Na mně to trošku působí jako taková "holčičí" manga, ale určitě nechci předcházet, první díl může klamat a v dalších dílech se příběh může ještě pořádně rozjet.

Já mám mangu moc ráda, pro mě je to skvělé oddechové čtení, které je na jedno odpoledne. Tento příběh opravdu stojí za to. Musím pochválit i styl kresby, který je stejně něžný jako samotný příběh. Ale zároveň je pěkně propracovaný. V prvním dílu jsem si nejvíce oblíbila draky a mluvící kočky, tak doufám, že se objeví i v dalších dílech. Už se brzy budu muset pustit do dalšího dílu, protože konec opravdu skončil otevřeně a jsem zvědavá, jakým směrem se bude příběh dál ubírat.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

O princezně, která se zachránila sama - Amanda Lovelace

13. ledna 2019 v 16:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Vydáno - Yoli
Počet stran - 208

Sbírka básní rozdělená do čtyř oddílů: Princezna, Vévodkyně, Královna a Ty. První tři oddíly s obdivuhodnou upřímností komentují jednotlivá stádia dospívání autorky Amandy Lovelace, zatímco závěrečná kapitola je vzkazem čtenáři. Kniha o lásce i nenávisti, o tom, jaké to je někoho ztratit, o zármutku i radosti, o síle, inspiraci a hledání sebe sama.


Moderní poezie je v poslední době mým poměrně oblíbeným žánrem. Proto, když vyšlo O princezně, která se zachránila, nemohla jsem si tuto knihu nechat ujít. Zaujme mě tak jako Mléko a med od Rupi Kaur? Na knihu jsem slyšela různé názory, tak bylo na čase vytvořit si názor vlastní.

Páni, tak tohle pro mě bylo velice milé překvapení. Kniha byla rozdělena do čtyř částí a každá část mě něčím zaujala. Kniha určitě není psána nějakými neučitými verši. Naopak, básně jsou někdy velice konkrétní. Autorka se nebojí mluvit o svém dospívání, smrti sestry a matky. Stejně tak se v knize objevuje téma nešťastné lásky a později i téma lásky životní. Zároveň sledujeme, jak se z ustrašené dívky stává dospělá žena, která to má v hlavě srovnané a přesně ví, co chce.

Tahle kniha Vás dostane, zvlášť pokud jste už starší a prošli jste si nějakou ztrátou, nevydařeným vztahem a nebo bojem s nejrůznějšími vnitřními démony. Tato melancholická sbírka Vás přiměje vzpomínat, přemýšlet a v neposlední řadě Vás i svým způsobem bude motivovat ve Vašich vnitřních bojích uspět.

Jediné, co mě v knize příliš nenadchlo byly básně věnované autorčiné matce. Ty mě příliš nebavily. Z básní bylo zřejmé, že autorka se svou matkou spolu neměly ideální vztah, spíš naopak. Přišlo mi, že matce byla věnována větší část, než by bylo nutné. To je ale opravdu jediné.

O princezně, která se zachránila sama mě prostě bavilo. Citlivé, úderné a jasné básně, mnohdy bez příkras, prostě byly můj šálek čaje. Některé básně byly opravdu krásné a neměla jsem problém se zastavit a opravdu si báseň vychutnat. Líbí se mi také obálka knihy, černá, jednoduchá, bez zbytečných kudrlinek. Pokud Vás moderní poezie baví, O princezně, která se zachránila sama můžu určitě doporučit. A pokud Vás nebaví, knihu Vám doporučuji též.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Napětí - Naomi Aldermanová

9. ledna 2019 v 17:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Počet stran - 360
Vydáno - Argo

Všechno začíná jiskrou - dospívající dívky mezi 14 a 15 lety v sobě objevují schopnost vypouštět z konečků prstů elektrické výboje. Lékaři posléze zjistí, že se jim u klíčních kostí vyvinul svalový orgán generující elektřinu, podobně jako je tomu u elektrických úhořů. Chlapci jsou bezbranní - kvůli bezpečnosti jsou ihned izolováni v chlapeckých školách. V některých částech světa propukají krvavé revoluce. Dívky se v používání elektrického napětí zdokonalují a probouzejí tuto schopnost i u starších žen.


Napětí mě velic zaujalo svým tématem, svět v rukou žen a striktní matriarchát. Toto téma v knihách je dost ojedinělé a otázka genderové rovnosti stále dosti palčivá, tak jsem si Napětí prostě musela přečíst. Navíc se mi moc líbí obálka knihy, která už ledacos napovídá. I pod přebalem najdeme pěkne zpracovaný hardback.

Příběh je vyprávěn z pohledu několika postav, takže se ocitáme v různých místech, postavy jsou odlišné i věkem a kromě toho, že většina postav jsou ženy, jeden z úhlů vyprávění příběhu je i mužský. Setkáváme se starostkou, novinářem, dívkou, která byla zneužívána svými rodiči a dívkou, jež byla svědkem vraždy její matky. Každá postava si jde svou cestou ale i tak spolu postavy úzce souvisí a jejich části se prolínají.

Musím říct, že na začátku mě kniha opravdu oslovila. Byla psaná příjemným lehkým stylem. Postavy se pěkně pamatují. Napětí vlastně začíná nevinně, dívky a ženy jsou nesmělé, mnohdy utlačované a postupně v sobě nacházejí nejen jejich zvláštní schopnost v podobě klubka, ale stejně tak i odvahu, Odvahu zničit patriarchát a začít se mstít. V knize se skvěle stupňují charaktery postav a atmosféra. Poklidný děj ze začátku se postupně mění mnohdy v opravdová jatka. Dalším plusem v knize jsou nejrůznější ilustrace a deníkové záznamy, které taky knize dodávají na atmosféře.

Bohuže ale kniha měla pro mě pár mínusů. Mnohdy mi vadily sexuální scény, které se v knize chvilkami jen opakovaly a nepřinesly do děje nějaký zvrat. Na to, jak měla kniha slibný začátek, jsem měla pocit, že konec byl takový nedotažený. Že autorka rozjela příběh, který vlastně moc nevěděla, jak ukončit, tak to utla velice jednoduchým a předvídatelným koncem. Z tohoto tématu šlo vytěžit mnohem více, dle mého názoru.

Napětí určitě doporučuji všem fanouškům dystopií. Myslím, že kniha ale víc osloví ženy než muže. Zároveň i příznivci feminismu si přijdou na své. Napětí sice pro mě není knihou roku, ale tento příběh stojí za přečtení a určitě i sám čtenář běhěm příběhu se zamyslí, co by mohlo nastat, kdyby se tento příběh stal skutečností.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Tokijský ghúl 1 - Sui Ishida

6. ledna 2019 v 16:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Vydáno - Crew
Počet stran - 228

Tokijskými ulicemi se prochází smrt - a její jméno je "Ghúl"! Děsivá monstra se přes den skrývají pod maskou obyčejných lidí a v noci vyrážejí do ulic, aby utišila svou touhu po lidském mase. Čerstvý vysokoškolák Ken Kaneki si ale těchhle událostí moc nevšímá. Daleko víc ho zajímá, jak dostat na rande krásnou a sečtělou Rize. Romantické dostaveníčko ale neproběhne tak úplně podle plánu a navždy změněný Ken si z divoké noci odnese jedno důležité ponaučení: láska opravdu prochází žaludkem.


Manga v poslední době slaví velký úspěch a začíná ji číst čím dál více lidí. A série Tokijský ghúl je u nás jednou z nejvíce úspěšných sérií. A já jsem si dala letos předsevzetí, že se to mangy pustím. Ano, trošku mě děsilo, že se kniha čte od konce a z prava do leva ale bylo na čase vyjít ze své komfortní zóny a pustit se toho. A bylo to pro mě ve výsledku velice milé překvapení a vlastně mě mrzí, že jsem s mangou nezačala dřív.

Když jsem se rozhodovala, jakou sérií začít, byl pro mě Tokijský ghúl jasnou volbou, monstra, požírající lidi, to mě prostě zaujalo a chtěla jsem si to přečíst. Příběh začíná vlastně nenápadně, dva kamarádi vyrazí do kavárny a jeden z nich se odhodlá pozvat na rande Rizu, sečtělou dívku, která se mu líbí. Velice mile mě překvapilo, že obě postavy rády čtou, to byl pro mě v příběhu příjemný začátek. No, ale nějakou romantiku nečekejte, rande se zvrtne, když Riza chce Kanekiho šežrat. Při boji se uvolní traverza, která Rizu zabije, Kaneki je odvezen do nemocnice a potřebuje transplantaci a na ni použijí Rizin orgán. Díky této nešťastné shodě náhod se i Kaneki stává ghúlem, ale jen napůl.

V knize je krásné popsáno, jak se Kaneki pere s tím, aby přijal fakt, že je ghúl a aby požíral lidi. Zároveň velkou roli zde hraje také přátelství. A samozřejmě v příběhu poznáváme i další ghúly, kteří už nemají vůči lidem zdaleka tolik slitování jako má Kaneki.

Moc se mi líbil styl ilustrací, jednoduché, černobílé kresby. Asi jediný problém, co jsem s knihou měla, byl, že když se strhlo k nějakému boji, působila kniha trošku nepřehledně. Ale čtenář se zase rychle zorientuje.

Musím říct, že tato manga mě opravdu moc bavila a určitě si chci přečíst i další díly. A vlastně se určitě pustím i do dalších sérii abych si rozšířila obzory. Pokud se chystáte s mangou začít, tak jako já, mohu Vám Tokijského ghúla určitě doporučit.

HODNOCENÍ - 5* z 5.

Kaziměsti - Martin Bečan

2. ledna 2019 v 16:25 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Vydáno - Fragment
Počet stran - 256

Čtveřice přátel naskočí jednoho dne do přijíždějící tramvaje číslo 0 a ta je zaveze do Nikam. Zjišťují, že město, ve kterém žijí a studují, má druhou tvář. Sněží v něm papír, tramvajové koleje tvoří horské dráhy, krysy se mění ve stíny a jsou v něm domy, ulice a celé čtvrti, o kterých většina lidí nemá tušení. Zlákáni plejádou divů a zázraků se rozhodnou sem přestěhovat. Jenže město je nakaženo nemocí.


Kaziměsti se na mě jednu dobu hrnuli snad ze všech stran. Prvotina Martina Bečana slavila na poli českého fantasy velký úspěch. No bodejť by ne, autor proměnil Olomouc v opravdu parádní fantasy prostředí, což není zrovna obvyklé. A proto jsem si musela knížku přečíst.

Příběh začíná nenápadně, parta studentů, neúspěšná zkouška a záhadná tramvaj číslo 0 do Nikam, která je dostane do dosud neznámých částí města. Nejsou to ale jen tak obyčejné části města, zde si město žije svým životem, prší zde papír, někteří lidé se začínají záhadně měnit a jezdí zde vlaky, kterými se můžete vracet v čase. Jednoho dne se ale stane něco nečekaného, město postihne výbuch. A propukne záhadná nemoc.

Musím říct, že začátek knihy byl dost šílený. Už zde byla poznat opravdu bujná představivost autora a to nejem popisem města ale i originlitou jmen hlavních hrdinů. Tři scény z knihy mě opravdu dostaly, první scéna byla se Zimou a divočákem, tu jsem málem obrečela, pak scéna s paznechty, ta byla skvěle akční. A jako poslední scéna se Zimou a Lazarovým dědečkem, to bylo také dojemné. Tyto tři části knihy ve mně vzbudily opravdu silné pocity a řekla bych, že byly opravdu nejlepší z celé knihy. Dále musím pochválit krásnou obálku knihy a praktickou všitou záložku v knize, kterou já mám obecně ráda.

Nyní se ale dostáváme k mínusům knihy. Na mě kniha byla místy prostě nudná. Zbytečné scény, ve kterých se tak nějak nic moc nedělo. A bohužel těch scén tam bylo na můj vkus více než bych chtěla. Další věc je množství postav, netvrdím, že jich bylo nějak zbytečně moc, ale mám pocit, že ne každá postava měla v knize nějakou svou roli. Zkrátka některé postavy tam jen tak nějak byly. A upřímně, dlouhé kapitoly knize na svižnosti také příliš nepřidaly.

Abych to ale shrnula, kniha určitě stojí za přečtení. Ale dle mého je poznat, že Kaziměsti jsou autorovou první knihou a v příběhu prostě je pár nedostatků. Pokud ale tohle přehlédnete nebo jste ochotni se s tím smířit, čeká Vás příjemná urban fantasy z prostředí Olomouce, kterou si užijete. Zejména pokud tento žánr nemáte tolik načtený, bude se Vám kniha jistě líbit.

HODNOCENÍ - 4* z 5.