Dědina - Petra Dvořáková

2. září 2018 v 12:06 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Nakladatelství - Host
Počet stran - 243

Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány.


Musím říct, že jsem se na knihu hodně těšila. A o to více jsem byla zklamaná. Kniha obsahuje 4 příběhy. Ačkoliv je každý trošku jiný, žádný mě nezaujal.

Než se ale dostaneme k těm negativním věcem, ráda bych na knize také něco pochválila. A to je grafické zpracování, které se Lucce Zajíčkové prostě povedlo. Obálka s talířem, který všichni známe od našich babiček. Když sundáme přebal, najdeme mapku vesnice, ve které se příběh odehrává. A přebal na knize mi připomíná ubrus, který kdysi měla babička. Takže ze zpracování knihy na Vás prostě dýchne kus nostalgie. Tohle za mě bylo asi největší pozitivum knihy.

Teď už to tak veselé nebude. V knize je mnoho postav a vlastně žádná není nějak více propracovaná, což je škoda. Autorka na můj vkus psala tak nějak po povrchu. Další problém, který jsem měla byl ten, že mi vlastně žádná postava nebyla sympatická. Romazlená Petruna, otec čtyř dětí, který je na úřadu práce a podvádí svou manželku a nebo provozovatelka místního obchodu, která synovi prohledává věci a je pořád tak nějak ukřivděná. V tomhle duchu se tak nějak nesou charaktery všech postav. Přijde mi škoda, že autorka z postav udělala tak trošku ukřivděné vidláky, kteří jsou unavení životem a nemají prakticky žádné ambice. A popisy sexuálních scén mohla autorka úplně vynechat, protože to evidentně není její silnou stránkou a jsou tam věci, které opravdu číst nechcete.

Celá kniha je psána nářečím. Jelikož mně tohle nářečí není cizí, něměla jsem problém ve čtení. Pokud nářečí neznáte, kniha se Vám nebude číst příliš dobře. Na začátku knihy je sice slovník, ale nejsem si jistá, jestli se Vám bude chtít neustále hledat nějaké slovíčko.

V knize se neodhrává žádný převratný děj, čas plyne svým tempem a určitě nečekejte nějakou zápletku. Kniha si drží své vlažné tempo od začátku do konce. Hlavní roli v knize hraje vesnice a mezilidské vztahy. Závist, zrada, nevěra, pomluvy, láska, rodina. To jsou hlavní témata knihy.

Neříkám, že je kniha vyloženě špatná, ale čekala jsem asi trošku něco jiného. To, jak autorka popisuje vesnici fugovalo možná před 60 lety ale určitě ne dnes. Nevěřím, že jsou na vesnici všichni bez cílů a zavření ve svém vlastním světě. Co knihu oživuje je již výše zmíněné nářečí, ale věřím, že ne každému se to bude líbit. Kniha není propadák ale ani nic převratného. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, bavilo mě to, ale nic to ve mně nezanechalo, žádné dojmy ani pocit, že bych se ke knize toužila nějak vracet.

HODNOCENÍ - 3* z 5.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama