Září 2018

Spící obři - Sylvain Neuvel

30. září 2018 v 13:37 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Nakladatelství - Knižní klub
Počet stran - 345

Deadwood, Jižní Dakota. Jedenáctiletá Rose se prohání na kole poblíž domova, když tu se náhle propadne pod zem. Probere se na dně jámy v krychlové místnosti, na jejíchž stěnách září tajemné složité symboly. Hasičům, kteří ji přispěchají zachránit, se naskytne ještě podivnější pohled: Rose leží na dlani obří kovové ruky. Uběhlo sedmnáct let, avšak záhada bizarního artefaktu, jeho původu či tvůrců zůstává nevyřešena. Určení stáří se vzpírá logice, vojenské zprávy jsou cenzurované, nové teorie zuřivě zamítané. Pár lidí však neúnavně pátrá po odpovědích, mezi nimi i Rose, toho času již vystudovaná fyzička a vedoucí tajného týmu pokoušejícího se rozluštit záhadné symboly. Brzy je jasné, že se ocitli na cestě k odhalení objevu, který přepíše dějiny lidstva. Buď mu přinese definitivní mír, nebo hromadnou záhubu…


Tak tohle byla po mě hodně zvláštní kniha. Úvodem musím zmínit, že nejsem nějakým velkým fanouškem sci-fi. Takže jsem se této knize celkem vyhýbala a měla strach, jestli se mi vůbec bude líbit. Nakonec to pro mě bylo příjemné překvapení.

Spící obři jsou psaní neobvyklým způsobem, formou nejrůznějších výslechů, deníkových zápisků a poznámek. Zajímavé je, že všechny osoby vyslýchá jedna a ta samá osoba, ale za celou knihu se vlastně nedozvíme, kdo to je, jak se jmenuje a jakou vlastně hraje roli. Ale už v první knize je jasné, že tahle osoba bude mít pěkné dlouhé prsty a bude tahat za různé nitky v příběhu. Díky formě, kterou je kniha psaná, se čte rychle, svižně a je čtivá. V knize se setkáváme s různými postavami, které jsou také vcelku sympatické a lehce zapamatovatelné.

Kniha mi ze začátku opravdu utíkala a četla se sama, asi v polovině knihy ale přišel zlom a tak nějak mě příběh přestával bavit. Přišlo mi to opakování toho stejného pořád dokola. Nevzdala jsem to a Spící obry jsem dočetla a vyplatilo se to. Ten konec opravdu stojí za to! Posledních pár stran Vás prostě navnadí na druhý díl ať chcete nebo ne.

Jak tedy Spící obry shrnout? Zajímavé zpracování, čtivý příběh. Je to takové sci-fi pro začátečníky, řekla bych. Nic složitého ale i tak je to čtivé a čtenáře kniha chytne. Měla jsem strach z nějakých složitých popisů, které v knize naštěstí nebyly. Zároveň ale nechybí ani politické pozadí celého příběhu. Tahle kniha Vás prostě bude bavit a já se už těším na druhý díl.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Artemis - Andy Weir

23. září 2018 v 15:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Nakladatelství - Knižní klub
Počet stran - 280

Autor celosvětového hitu Marťan se znovu hlásí o pozornost milionů čtenářů: tentokrát sci-fi thrillerem z blízké budoucnosti - napínavou noir kriminálkou odehrávající se na Měsíci.
Jazz Bašarová pracuje jako kurýrka. Občas i nelegálního, čili pochopitelně lépe zaplaceného zboží. Jak jinak přežít v Artemidě, jediném městě na Měsíci, když nejste bohatý turista nebo výstřední milionář? Když si tu poctivě vyděláte sotva na jídlo? Když ani příležitostné pašování nestačí na slušnější bydlení? Všechno se ale změní v okamžiku, kdy Jazz dostane nabídku provést velkou věc. A to za odměnu tak závratnou, že se prostě neodmítá. Jenže tahle zakázka jí brzy přeroste přes hlavu - zaplete se totiž do vysoké hry, v níž jde o ovládnutí Artemidy. A kterou by nemusela přežít…


Na začátek musím uvést, že Marťana jsem nečetla, tudíž jsem neměla od Andy Weira žádná očkávání a neměla jsem ani tušení, jakým způsobem píše.

Co mě velmi zaujalo, bylo prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Kdo by nechtěl žít na Měsíci! Tedy alespoň v knize. Zajímavé a svým způsobem sterilní prostředí určené především pro lidi s tučným kontem. To ale hlavní hrdinka určitě není. Jazz není bohatá, nemá zázemí ani partnera. Vlastně tak bloudí a úplně jí tak na ničem nezáleží. Jakmile má ale příležitost vydělat si nějaké peníze navíc, neváhá. Autor život na Měsíci skvěle popisuje, ať už píše o popisu gravitace nebo o všedních záležitostech běžného dne.

Artemis má být sci-fi, kterému se obecně spíše vyhýbám. Nemám ráda zbytečné a zdlouhavé a odborné popisy. Jaké překvapení byla Artemis, kde mě popisy bavily a byly napsány oravdu srozumitělně i pro lajky, kteří Měsíci ani vesmíru a technickým věcem příliš nerozumí.

Dále má Artemis jakousi detektivní linku příběhu a tady taky začal můj problém. Takhle linka mě absolutně nebavila a vlastně mi tak nějak bylo jedno, co se stane nebo nestane. Nerada bych prozrazovala více.

Můj velký problém v knize byla hlavní hrdinka Jazz. Pro mě arogantní, ironická, se vším nespokojená a její slovník taky není zrovna vytříbený. V knize není mnoho postav, o to se Vám potom kniha čte, když si hlavní postavu příliš nezamilujete. No, upřímně, hlavní hrdinka mi pěkně lezla na nervy a některé její reakce na dané situace pro mne byly nepochopitelné. To pro mě bylo veliké mínus a musela jsem se do čtení knihy nutit.

Artemis je zajímavá kniha, pro mě nejvíce zajímavá prostředím. Děj jako takový a postavy mě příliš neoslovily. Prostředí příběhu ale autor dokáže skvěle popsat. Určitě si časem přečtu Marťana, který má být údajně mnohem lepší než Artemis.

HODNOCENÍ - 2* z 5.

Motýlí kůže - Sergej Kuzněcov

16. září 2018 v 15:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Nakladatelství - Jota
Počet stran - 352

Psychothriller ze současné Moskvy. V Moskvě řádí masový sadistický vrah žen a Xenie, cílevědomá ambiciózní novinářka pracující v on-line deníku, vytvoří portál věnovaný nejen jemu a jeho obětem, ale všem masovým vrahům v dějinách. Pomáhá jí věčný loser Alexej, novinář, sukničkář a zamilovaný podřízený, Marina, mladičká matka-samoživitelka a nymfomanka, a Ola, pečlivě udržovaná a výkonná podnikatelka. Xenie je tématem fascinována nejen profesionálně, ale i ryze osobně - vedle snění o zářné žurnalistické kariéře se v soukromém životě oddává masochistickému sexu. Internetový portál, který Xenie vymyslela, má obrovský ohlas, ale jaký bude mít vliv na život jednotlivých postav? Xenie na síti navazuje virtuální vztah s osobou, která si říká Alien...


Achjo, tohle bylo snad největší knižní zklamání za letošní rok. Knihu jsem koupila v Levných knihách a měla jsem od ní velká očekávání, které se bohužel ani trochu nenaplnily.

Co se týče thrillerů, mám je už trochu načtené a málo co mě dokáže oslovit. Tohle bohužel neoslovilo vůbec. Vůbec mi nesedl styl psaní autora. Text byl vlastně tak nějak o ničem a přišlo mi, že se autor snaží býr hrozně šokující, což se mu bohužel vůbec nedaří.

Můj další problém byly postavy. Hlaví hrdinka Xenie mi byla nesympatická, vlastně jako všechny postavy v knize. Ano, Xenie má ráda BDSM, fajn, ale číst tuto informaci opravdu na každé stránce knihy bylo už vysilující. Autor mnohdy už asi něměl nápady, tak některé informace opakoval neustále dokola. A popisy sexuálních scén mohl autor vynechat, protože evidetně to není jeho doménou a působilo to opravdu kýčovitě. Stejně tak jako popisy BDSM praktik a popisy pomůcek. Prostě proč psát o něčem, o čem nemám evidentně ani páru.

Další problém byly jména postav, autor je nazývá někdy jmény a někdy přezdívkami, takže ze začátku budete mít ve jménch asi celkem zmatek. Příběh se odehrává v prostředí Moskvy. A tohle prostředí mi nebylo vůbec sympatické. Hlavní hrdinka byla děsně pokroková a pak čtete, jak používá ICQ. Opravdu? No a nakonec samotný vrah, který veršuje a na konci je submisivní přecitilivělá bačkora. To už bylo opravdu moc.

No, ačkoliv se na knize snažím najít nějaké to pozitivum, nedaří se mi to. Tohle je jeden velký knižní průšvih, od začátku až do konce. Vlastně jedno pozitivum bych měla, pěkná obálka knihy. Tím to ale opravdu končí. Pokud thrillery čtete, Motylí kůže pro Vás bude opravdu až podprůměrná kniha bez špetky nějaké atmosféry či napětí. Tuhle knihu za mě opravdu nemohu doporučit.

HODNOCENÍ - 1* z 5.

Snuff - Chuck Palahniuk

12. září 2018 v 16:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Nakladatelství - Odeon
Počet stran - 176

Román pro tři pornoherce a jednu asistentku. Termínem "snuff" se označují ilegální pornofilmy, v nichž je zachycena vražda či zabití. Nebo předstírání téhož, ale to už není ono. Jde o žádané zboží na trhu. V Palahniukově románu jde o smrt netradiční a přízračnou - jinak to ani u něj být nemůže: slavná pornoherečka Cassie Wrightová chce překonat stávající rekord v souložení s muži, který vytvořila Annabel Chong. Ta za deset hodin absolvovala 251 milostných aktů se zhruba sedmdesáti muži. Cassie nechce podvádět, a tak hodlá obsloužit rovných 600 mužů. A smrt? Podle Palahniuka nedokáže lidské tělo zvládnout takovou zátěž, herečka předpokládá, že při tom zemře na embolii. Cassie chce utvořit rekord na věčné časy: doufá, že když při něm zemře, oficiální místa honbu za dalšími rekordy zakáží a její výkon zůstane navždy nejlepší. Každý z oněch 600 mužů má svůj specifický důvod. Číslo 600 je bývalý slavný pornoherec Branch Bacardi, který s Cassie, které je skoro čtyřicet, natočil spoustu scén. Číslo 137 by si Cassie chtěl vzít a pořád se dopuje viagrou. A číslo 72 je její odložený syn, jenž touží po setkání s matkou. Všichni tři čekají v místnosti k prasknutí nacpané dalšími muži, kteří se udržují neustále připraveni k akci, v čemž je podporují i slavné filmové kousky z profesionální minulosti hlavní aktérky. Show může začít.


Snuff bylo moje první setkání s autorem. Tvorbu Palahniuka jsem docela odkládala, jelikož jsem na ni slyšela rozporuplné názory. Říkala jsem si, že to bude něco tak zvráceného, že se to nebude dát ani číst a nebude to mít ani hlavu, ani patu. A byla jsem mile překvapena. Snuff byl zvrácený ale zároveň se tam odehrával i nějaký příběh a četlo se to opravdu samo.

No, tato kniha určitě není vhodná pro mladší čtenáře!

Příběh na první pohled působí, že vlastně ani nebude mít děj. Že to je pouze popis mužů, kteří přišli splnit rekord. Opak je ale pravdou. Ano, v příběhu poznáváme různé muže, ať už pornoherce nebo obyčejné muže, kteří jsou platonicky zamilovaní do pornoherečky. V příběhu jsou muži sebejistí ale i naopak muži, kterým sebevědomí chybí. Zároveň v příběhu také hraje podstatnou roli muž, který si myslí, že je biologickým synem pornoherečky, která ho kdysi dala k adopci.

Netvrdím, že děj je kdo ví jak složitý, ale kniha je nenáročná a přesto Vás bude bavit. Příběh se dotýká i témat jako je homosexualita, dospívání nebo rodina. Na první pohled kontroverzní a zvrácené dílo má i trošku hlubší přesah. Knize rozhodně nechybí vtip, názvy pornofilmů mě opravdu pobavily.

Snuff pro mě bylo příjemné oddechové čtení a určitě se už nebudu vyhýbat dalším knihám autora. Byla to pro mě zase jedna z Odeonek s neobvyklým příběhem.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Prostituce v nacistických táborech - Václav Miko

9. září 2018 v 16:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Nakladatelství - Petrklíč
Počet stran - 124

Aby nacisté upevnili svůj systém a minimalizovali vnitřní odpor, aplikovali násilné metody i proti ženám. Hitlerův věrný paladýn Heinrich Himmler do rozsáhlé strategie zakomponoval státem kontrolovanou prostituci jako součást mocenského a hospodářského zájmu. Prostitutky byly brány jako asociální zlořád, jenž představoval pro německý lid hrozbu, a ženy, které nesplňovaly představy nacistické ideologie, byly násilím sexuálně zotročeny a mnohé poslány nejen do nevěstinců pro vojáky Velkoněmecké říše, ale také do koncentračních táborů. Právě tam se běžně prováděly nucené sterilizace za pomocí vysokých dávek rentgenových paprsků. Experimentální potraty neznaly hranic a tisíce brutálních pokusů pod vedením Josefa Mengeleho vedly k bolestivé smrti. Své si prožili i homosexuálové a lesbicky orientované ženy. I když nacisté svému lidu kázali o mravnosti a hrdosti, ve skutečnosti sami činili úplný opak. V době jejich moci se tisíce žen a sotva dospělých dívek staly oběťmi různých forem sexuálního násilí, ponižování, znásilňování a mučení. Existovaly však tehdy i zvrácené formy rasového šílenství, kdy vybraní muži SS museli zplodit tisíce nových árijců v tzv. domech Lebensbornu s ochotně se nabízejícími ženami, které si vytyčily za povinnost porodit vůdci alespoň jedno dítě. Když však rozvoj nové populace nesplňoval požadovanou kvantitu, sáhli nacisté dokonce i k únosům blonďatých a modrookých dětí z celé okupované Evropy.


Na začátku knihy se seznamujeme s celou politickou situací v Německu a dozvídáme se, jak vlastně Adolf Hitler přišel k moci. Zároveň je nám přdstaven ideál krásy v Třetí říši. Dále už se seznamujeme s fungováním nevěstinců, ať už to byl samotný výběr žen do těchto zařízení, tak i nevěstince pro SS, vojáky a nebo přímo v koncentračních táborech. Asi nejvíce zajímavé byly dvě poslední kapitoly knihy a to sadistické dozorkyně a potraty u Josefa Mengeleho.

Tato kniha rozhodně není pro slabé povahy. Zároveň ale každý, kdo se zajímá o téma druhé světové války by si měl knihu přečíst. I když kniha popisuje opravdu hrůzné věci, je psána velice poutavým způsobem. Celou atmosféru knihy dokreslují i obrazové přílohy, které jsou v celé knize a jsou rozhodně velice zajímavé.

Co mi trošku chybělo, byly svědectví žen, které tohle hrůzné období přímo zažily. Ačkoliv na konci knihy jsou uvedeny zdroje, místy to na mě působilo trošku jako školní referát a myšlenky a domněnky samotného autora a postrádala jsem odbornost. Ale těch pasáží naštěstí nebylo moc.

Kniha, kterou seženete v Levných knihách asi za 49 Kč, mě zaujala obálkou a tématem samotným. A ve finále to pro mě bylo milé překvapení. Vlastně mě až mrzelo, že kniha nebyla o něco delší. Ale tohle čtení na jeden večer Vám poskytne nové informace a ať chcete nebo ne, budete nad knihou přemýšlet.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Colorado Kid - Stephen King

5. září 2018 v 15:30 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Nakladatelství - Beta Dobrovský
Počet stran - 180

Mladá studentka žurnalistiky přijíždí na ostrov kvůli stáži v novinách. Záhy se dozvídá o místní záhadě, o příběhu Colorado Kida. Dva starší kolegové z redakce se jí rozhodnou příběh vyprávět. Muž, který byl před 25 lety nalezen mrtvý na pláži. Nabízí se otázka, kdo ho zabil a proč? Vyšetřování bylo dlouhé a i po tolika letech neúspěšné a příliš se o oběti neví. Místní redaktoři jsou příběhem velice zaujati a zároveň se rozhodnou prověřit vytrvalost profesní vytrvalost mladé stážistky a zároveň utužit přátelství.


Na začátek musím říct, že Stephen King je jeden z mých nejoblíbenějších autorů a zatím jsem od něj nečetla knížku, která by mě nebavila. No, Colorado Kid byl první.

Tahle, na poměry mistra hororu, krátká kniha pro mě byla celkem zklamání. Čekala jsem napínavý příběh, kde rozluštíme čtvrt století starou záhadu. A to se prostě nekonalo.

Příběh klade důraz na přátelství dvou reportérů. Zároveň popisuje začátky mladé stážistky. Popisování případu Colorado Kida je zajímavé a vlastně Vás bude zajímat, jak to celé dopadne. A pak nastane zklamání.

Takhle knížka snad ani nebyla z pera Stephena Kinga, viděla jsem v ní úplně jiný styl vyprávění než jsem od něj zvyklá. Chybělo mi napětí, mrazení. Tohle prostě nebyl King jak ho znám a jak ho mám ráda.

Pokud jste od Kinga ještě nic nečetli, budete asi z knihy nadšení více než lidé, kteří od něj již mají něco načteno. Kniha se čte lehce a je opravdu krátká a styl vyprávění není nijak složitý.

No, co o knize říci, vlastně napsat. Mně takhle kniha prostě nesedla. Mám ráda knihy, které mají nějaký konec a tady mi to prostě nějak chybělo. Samozřejmě jsem ráda, že mám knihu ve své sbírce Kinga, ale nevím, jestli budu mít potřebu se ke knize nějak vracet.

HODNOCENÍ - 3* z 5.

Dědina - Petra Dvořáková

2. září 2018 v 12:06 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Nakladatelství - Host
Počet stran - 243

Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány.


Musím říct, že jsem se na knihu hodně těšila. A o to více jsem byla zklamaná. Kniha obsahuje 4 příběhy. Ačkoliv je každý trošku jiný, žádný mě nezaujal.

Než se ale dostaneme k těm negativním věcem, ráda bych na knize také něco pochválila. A to je grafické zpracování, které se Lucce Zajíčkové prostě povedlo. Obálka s talířem, který všichni známe od našich babiček. Když sundáme přebal, najdeme mapku vesnice, ve které se příběh odehrává. A přebal na knize mi připomíná ubrus, který kdysi měla babička. Takže ze zpracování knihy na Vás prostě dýchne kus nostalgie. Tohle za mě bylo asi největší pozitivum knihy.

Teď už to tak veselé nebude. V knize je mnoho postav a vlastně žádná není nějak více propracovaná, což je škoda. Autorka na můj vkus psala tak nějak po povrchu. Další problém, který jsem měla byl ten, že mi vlastně žádná postava nebyla sympatická. Romazlená Petruna, otec čtyř dětí, který je na úřadu práce a podvádí svou manželku a nebo provozovatelka místního obchodu, která synovi prohledává věci a je pořád tak nějak ukřivděná. V tomhle duchu se tak nějak nesou charaktery všech postav. Přijde mi škoda, že autorka z postav udělala tak trošku ukřivděné vidláky, kteří jsou unavení životem a nemají prakticky žádné ambice. A popisy sexuálních scén mohla autorka úplně vynechat, protože to evidentně není její silnou stránkou a jsou tam věci, které opravdu číst nechcete.

Celá kniha je psána nářečím. Jelikož mně tohle nářečí není cizí, něměla jsem problém ve čtení. Pokud nářečí neznáte, kniha se Vám nebude číst příliš dobře. Na začátku knihy je sice slovník, ale nejsem si jistá, jestli se Vám bude chtít neustále hledat nějaké slovíčko.

V knize se neodhrává žádný převratný děj, čas plyne svým tempem a určitě nečekejte nějakou zápletku. Kniha si drží své vlažné tempo od začátku do konce. Hlavní roli v knize hraje vesnice a mezilidské vztahy. Závist, zrada, nevěra, pomluvy, láska, rodina. To jsou hlavní témata knihy.

Neříkám, že je kniha vyloženě špatná, ale čekala jsem asi trošku něco jiného. To, jak autorka popisuje vesnici fugovalo možná před 60 lety ale určitě ne dnes. Nevěřím, že jsou na vesnici všichni bez cílů a zavření ve svém vlastním světě. Co knihu oživuje je již výše zmíněné nářečí, ale věřím, že ne každému se to bude líbit. Kniha není propadák ale ani nic převratného. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, bavilo mě to, ale nic to ve mně nezanechalo, žádné dojmy ani pocit, že bych se ke knize toužila nějak vracet.

HODNOCENÍ - 3* z 5.