Doktor Proktor a prdicí prášek - Jo Nesbø

Středa v 16:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Vydáno - Jota
Počet stran - 200

Když se klučina jménem Bulík přestěhuje do uličky Dělová, rychle se dává do party s Lízou, šikovným děvčetem ze sousedství, a dobromyslným, byť značně podivínským vynálezcem doktorem Proktorem. Doposud zneuznaný vědátor vynalezl prdicí prášek a zprvu nepříliš použitelná věc se ukazuje jako ten nejbáječnější vynález na světě. Bulík a Líza vymyslí s důvtipem sobě vlastním úžasný plán - prášek nemusí jen obveselovat děti a dospělé, kdyby totiž doktor Proktor zapracoval na mnohem silnější verzi, mohli by supersilný prášek prodat NASA, Národnímu úřadu pro letectví a kosmonautiku, který by ho dokázal využít k počinům důležitým pro celé lidstvo. Jenomže trojlístku hrdinů se nečekaně staví do cesty nemilosrdní padouchové - pan Trán a jeho synové Truls a Trym. Jejich zlovolným přičiněním se Bulík, Líza i doktor Proktor ocitají ve víru celé řady nebezpečných situací, kdy jim jde doslova o krk. Kdoví, jestli by nakonec bylo učiněno spravedlnosti za dost nebýt doktorovy, Bulíkovy a Líziny statečnosti, vynalézavost a kamarádské soudržnosti...


Moje první setkání se severským autorem Jo Nesbø. Měla jsem náladu na nějakou dětskou knihu u které bych se odreagovala, zasmála se a zároveň jsem chtěla zkusit něco nového a musím uznat, že Doktor Proktor a prdicí prášek byl správnou volbou.

Tenhle příběh o přátelství, odvaze a také o skoro šíleném vědci je prostě skvělý. Postavy v příběhu jsou pěkně vykreslené a zároveň tam není nic navíc. Příběh je stručný ale není nijak osekaný. Prostě plyne bez nějakých větších hluchých míst. Já si okamžitě zamilovala Bulíka, kluka, který se nebojí a na všechno má odpověď. A pak taky krysu, ta byla taky skvělá.

Ano, děj není nějak komplikovný a vlastně tak asi tušíte, co se v knize stane. Ale je to kniha pro děti, takže s tím dospělý čtenář tak nějak počítá. Knihu bych ale doporučila spíš větším dětským čtenářům tak kolem 10 let nejdříve. Na menšího čtenáře by mohla být kniha trošku delší.

Kniha moje očekávání splnila, odreagovala jsem se, pobavila. A byla jsem mile překvapena, že autor severských detektivek dokáže napsat takovou šíleně ztřeštěnou knihu pro děti. Knihu určitě doporučuji dětským i dospělým čtenářům. A další díly Doktora Proktora mě určitě neminou a chci si je určitě přečíst.

HODNOCENÍ - 4* z 5.
 

Fobie - Wulf Dorn

Neděle v 15:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Vydáno - Knižní klub
Počet stran - 320

Prosinec v londýnské čtvrti Forest Hill. Sarah Bridgewaterová procitne uprostřed noci. Manžel se nečekaně vrátil ze služební cesty. Jenže když vejde do kuchyně, nečeká tam na ni Stephen. Neznámý muž však má na sobě Stephenův oblek, přinesl jeho kufr a přijel jeho autem. Navíc neochvějně tvrdí, že je její manžel, a zdá se, že o Sarah ví úplně všechno.
Začíná zákeřná psychologická hra, jež využívá hluboce zakořeněnou smrtelnou fobii.


Wulf Dorn je známým a vychvalovaným autorem thrillerů. Fobie byla první kniha, kterou jsem od autra četla. Už jen ten námět mi přišel hodně zajímavý a strašidelný.

Musím říct, že kniha mě pohltila hned od první stránky. Tak napínavý začátek jsem u knihy dlouho nečetla. A je logické, že když je napínavý začátek, bude vás to nutit číst stále dál.

Když do domu Sarah přišel muž, který měl věci jejího muže, choval se jako její muž ale byla to někd jiný, bylo to opravdu hodně děsivé a po dlouhé době jsem měla u knihy takový mrazivý, nepříjemný pocit. Takhle našlapaný začátek, wow, jen jsem měla strach aby si kniha svoje tempo udržela. A tady jsem trošku narazla, u Fobie mi paradoxně přišel opradu nejlepší začátek a čím kniha postupovala, tím to napětí tak trošku upadalo.

Překvapilo mě, že kniha v sobě měl u pár hlubších myšlenek, co se strachu týče. Také se dotýká témat jako jsou psychické poruchy a nevěra. Na to, jak Sarah byla na začátku knihy líčena jako poměrně slabá osoba s psychickou poruchou, tak v průběhu příběhu vše řeší jako naproto zdravý a nebojácný člověk, až to mnohdy člověku přišlo trošku moc.

Já zpravidla zápletku thrillerů neobjevím, v tomhle jsem takový vděčný čtenář, který většinou bývá překvapen a nebo spíš překvapit ho není těžké. Ale u Fobie jsem tu zápletku tak nějak odhalila. I tak mě ale příběh bavil a čtení jsem si užila.

Fobie má skvělý námět, ale potupem knihy autor trošku ztrácí tempo a má tendenci propadat trošku knižním klišé. Příběh není nijak složitý, není v něm příliš postav a možná díky své jednoduchosti je tak čtivý. Příběh sám o sobě je znepokojující a když si představíte, že by se něco takového stalo vám, je to opravdu mrazivé.

Fobie pro mě byla příjemné překvapení a určitě si přečtu ještě další knížky od autora.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Meursault, přešetření - Kámel Daúd

5. prosince 2018 v 16:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Nakladatelství - Odeon
Počet stran - 144

Více než sedmdesát let po slavném Camusově Cizinci slaví v řadě zemí úspěch Kámil Daúd s románem Meursault, přešetření. Převrací v něm příběh Cizince, který v koloniálním Alžírsku coby běloch jménem Meursault zabije bez zjevného důvodu Araba. V Daúdově díle je to právě naopak: Arab zabíjí bělocha. Díky literárním kvalitám a aktuálnímu tématu se román dostal mezi čtyři finalisty Goncourtovy ceny. Kontroverzní dílo vyvolalo i negativní odezvu - v rodném Alžírsku byla na autora vyhlášena fatva.


Odeonky jsou takovou mou závislostí. Jednak miluju jejich design a za další mě baví rozmanitost příběhů. Tahle kniha byla krátká a tak jsem si říkala, že proč ji nezkusit a nezpříjemnit si pochmurné podzimní odpoledne.

Meursault, přešetření zpracovává neobvyklé a kontroverzní téma, se kterým jsem se v knize asi ještě nesetkala. Bavilo mě prostředí Alžírska a i popis života v téhle zemi. Dále autor v příběhu přímo promlouvá ke čtenáři, což je takové oživení příběhu. Styl autora je celkem popisný, lyrický a mnohdy má filozofický přesah. V průběhu příběhu se autor dotýká mnohých témat, nad kterými prostě budete přemýšlet ať chcete nebo ne.

Zároveň jsem ale měla s příběhem problém. Byl takový nekonkrétní a prostě mi tam něco chybělo. Ačkoliv to byla krátká kniha, četla jsem ji několik dní a vlastně se u ní tak trošku trápila. Protože i když jsem se snažila sebevíc, prostě jsem se u knihy nudila. Bohužel tohle je pro mě zatím první Odeonka, která byla spíše zklamání.

HODNOCENÍ - 2* z 5.
 


Faja - Petra Stehlíková

2. prosince 2018 v 15:02 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Nakladatelství - Host
Počet stran - 440

Návrat do temného světa, kde se na pravdu a naději téměr zapomnělo.
Ilan vstoupila do nížin, které jsou pro ni světem naprosto odlišným od toho sklenářského. Přátelství s kapitánem pětadvacítky je stále nové a Ilan si uvědomuje, že takový vztah nevzniká jen tak. Zvlášť když se jedná o pětadvacet bojovníků, jejichž nohy kráčí po zemi dlouhá léta a kteří za svůj život ovlivnili mnoho dění ve světě. Aby mohla o lidech, kteří zotročili její lid, smýšlet jako o přátelích, musí se hlavně naučit odpouštět.
Klid ve sklenářských městech je ke všemu narušen, když se po mnoha generacích znovu objevuje starodávný nápis, jen krátká věta, která kdysi byla součástí svobodného sklenářského světa. Ale kdo ji píše na zdi palutulů a sklenářských ghett, když ti, kdo znali její význam, jsou dávno mrtví? Jaký příběh vypráví ta tři slova, na první pohled tak jasná, přesto nepochopitelná?
Ilan bude muset čelit mnohým nebezpečím, aby odhalila význam starobylého odkazu a objevila v něm nové poselství.


Už z prvního dílu této série jsem byla nadšená. Možná právě proto jsem měla strach z druhého dílu, aby se nedostavilo zklamání. A pání, musím říct, že tohle byla opět jízda!

Faja, pokračování Naslouchače, začíná přesně tam, kde první díl skončil. Setkáváme se stejnými postavami, známými místy. Tentokrát dostává větší protor samotná pětadvacítka, kde se postupně začínáme seznamovat s jednotlivými členy. A musím přiznat, že já si prostě zamilovala Vargase!

Ilan je v tomto díle zase o něco starší, drzejší a získává nové zkušenosti a schopnosti. Problém, který jsem v tomto díle měla byl ten, že mi Ilan občas přišla až moc otravná a drzá. A upřímně, v jejím společenském postavení ji prostě nemohlo všechno procházet, jak to bylo v knize popsáno.

Další věc, která mi na knize trošku vadila, byl pomalý rozjezd oproti prvnímu dílu. U Naslouchače jsem byla pohlcena od první strany, tady mi trvalo cca 50 stran se pořádně začíst. Ale pak jsem se začetla a nemohla se odtrhnout, stejně jako u prvního dílu.

Stehlíková si i v druhém díle udržuje svižný děj, poutavý příběh a zajímavý, zcela promyšlený svět. I když druhý díl měl v ději asi dvě slabší místa na můj vkus, ale vzhledem k rozsahu knihy to není nic, co by vás od čtení odrazovalo. Líbí se mi, že postupně se o světě dozvídáme víc, odhalujeme tajemství jak postav, tak společnosti.

Stále nemohu uvěřit, že se jedná o fantasy z pera české autorky, protože tenhle příběh je opravdu světového formátu. Ta kniha se čte sama a je opravdu dobrá. Moje nejoblíbenější postavy jsou Vargas (toho snad milují všechny ženy) a kapitán, protože to postava o které stále nevím, co si tak úplně myslet. Postavu kapitána autorka skvěle postupně vykresluje a odhaluje.

Já nemám co dodat, i druhý díl, Faja, byl prostě neskutečnou jízdou. A čím déle příběh čtete, tím je lepší. Cca druhou polovinu knihy jsem opravdu hltala a nemohla se odtrhnout. O těch posledních pár stranách raději nemluvím. A ten konec? Bože, nutně potřebuju další díl!

Dle předběžných informací autorky se snad můžeme na třetí díl těšit v roce 2019. A já jsem jeden z fanoušků, který se ho už opravdu nemůže dočkat!

HODNOCENÍ - 5 * z 5.

Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka - Evžen Boček

28. listopadu 2018 v 17:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Nakladatelství - Druhé město
Počet stran - 176

Po tragické smrti princezny Diany se ruší repríza rozverné historické revue s Helenkou Vondráčkovou a Heinrichem Himmlerem a na Kostce je vyhlášen smutek. V zámecké kapli vzniká pietní místo s kondolenční knihou a z oken visí černé prapory. Aristokratka Marie využívá příležitosti a odjíždí na hájovnu za Maxem. Není ovšem jasné, jestli nejedná v pominutí smyslů. Na zámek dorazí několik osob, které rozpoutají vlnu zločinnosti. Podaří se Marii celou tu zašmodrchanou situaci rozplést? Tento titul je již čtvrtým ze série mimořádně úspěšných humoristických románů o "poslední aristokratce".


Čtvrtý díl Poslední aristokratky byl svým způsobem trošku jiný než díly předešlé. Kromě známých postav z minulých dílů se setkáváme s dalšími postavami, které se rozhodnout vykrást hrad Kostka. A původní postavy postihne smutná událost, zemře Lady Diana, kterou matka hlavní hrdinky tolik miluje a má to dopad na celé osazenstvo Kostky.

I v tomto dílu můžeme čekat obvyklý Bočkův humor, pro který má autora rádo tolik čtenářů. Postavy z původních dílů mají pořád stejný glanc. Co mě ale zklamalo byly nové postavy v příběhu, ty mě bohužel příliš nezaujaly a mnohdy mi přišel humor v jejich případě spíše nucený.

Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka je humorná jednohubka, která Vám zpříjemní jedno, dvě odpoledne. Humor je milý, kniha ubíhá. Bohužel je to trošku slabší díl ze série, ale i tak stojí za přečtení, zvlášť pro milovníky Bočkova humoru. Kniha má pár slabších míst, ale to se u čtvrtého dílu dá čekat stejně jako to, že Boček nepřijde s nečím extra novým. Za mě mohla tahle série skončit už třetím dílem. A nechme se překvapit, jestli se autor pustí i do pátého dílu.

Kdo má rád humor, památky a chce si odpočinout u něčeho lehkého, tahle kniha je jasná volba.

HODNOCENÍ - 3,5 * z 5.

Kříďák - C. J. Tudor

25. listopadu 2018 v 15:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Nakladatelství - Kalibr
Počet stran - 320

Všichni máme tajemství. Před některými utíkáme, ale ona si nás najdou. A některé hry končí vždycky stejně… Mysteriózní thriller Kříďák je tu - a nedá se před ním utéct.
Cítíte to v lese, ve škole i na hřišti, cítíte to v domech a v lunaparku. Cítíte to na většině míst v malém městečku Anderbury… strach, že vás někdo nebo něco sleduje. Začalo to na pouti roku 1986, kdy se stala ta nehoda. Toho dne potkal dvanáctiletý Eddie pana Hallorana - pana Křídu. Ten přivedl Eddieho na myšlenku nevinné hry pro něj a partu jeho přátel: za pomoci křídových kreseb si mohli nechávat vzkazy. Byla to docela zábava - dokud je křídoví panáčci nedovedli k tělu. Mrtvému dívčímu tělu, rozřezanému na kousky. Tahle událost se jim nesmazatelně vryla do nočních můr. A třicet let poté najdou v dopisních schránkách záhadnou obálku - s panáčkem a kusem křídy. Strašáci z dětských let totiž možná stále dokážou zabíjet.


Podzim je pro mě čas thrillerů a Kříďák měl takové ohlasy, že pro mě byl jasná volba.

Z počátku knihy jsem viděla jistou podobnost s TO od Stephena Kinga, bylo poznat, že se autor tímto příběhem nechal inspirovat. Podobnost ale záhy zmizela a příběh se začal odvíjet svým vlastním směrem.

Musím říct, že tohle pro mě bylo příjemné překvapení. Bavilo mě střídání dějových linek z dětství a dospělosti. Styl autora byl svižný, zajímavý a chvilkami dost napínavý. Byla jsem překvapena, že kniha obsahuje i pár hlubokých myšlenek, což jsem u knihy tohoto žánru tak úplně nečekala.

Postavy mi byly sympatické, nebyly nějak extra složité ale přes to čtenáře čeká pár mometů překvapení. Abych pravdu řekla, konec knihy jsem neodhadla. Do poslední chvíle jsem přemýšlela, kdo to může být a proč a kniha mě udržela v napětí.

Ano, kniha měla pár hluchých míst, ale podle mě to nebylo nic hrozého a knize to na dojmu příliš neubralo.

Pro mě kniha byla prostě příjemným překvapením a doufám, že od autora u nás vyjdou i další knihy. Tuhle knihu vřele doporučuji a do podzimních sychravých dní je jako stvořená. A posledních pár stran mě opravdu dostalo, to byla silná káva.

HODNOCENÍ - 4* z 5.

Ostré předměty - Gillian Flynn

18. listopadu 2018 v 15:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Nakldatelství - Knižní klub
Počet stran - 272

Stěží si představit hrůznější zločin než uškrcení malé holčičky. Zapomenuté missourijské maloměsto Wind Gap se ještě nevzpamatovalo z jedné brutální vraždy, a už je tu další, stejně strašná a nepochopitelná. Proč nevinné dívky? A proč jim vrah vytrhal skoro všechny zuby? Pro mladou chicagskou reportérku Camille Preakerovou, která ve Wind Gap vyrůstala, je takový případ vítaným sólokaprem. Jenže to, co se zprvu zdálo jako kariérní příležitost, získá nakonec mnohem osudovější a tragičtější podobu. Ukáže se, že posedlost jde v tomto příběhu až na krev. A to do slova a do písmene.


O Gillian Flynn se mluví všude, snad každý od autorky již něco četl. Teda kromě mě. A já se rozhodla dát autorce šanci.

Musím říct, že podle anotace jsem čekala opravdu něco brutálního, psychologického, mrazivého. A to se bohužel nedostavilo.

Hlavní hrdinka mi byla dost nesympatická. Psychické problémy, sebepoškozování, pokroucené vztahy v rodině. Hlavní hrdince zemřela sestra a její druhá sestra je tak trošku psychopatka. Neustálé popisy, co si hlavní hrdinka kam vyřezala na svém těle mi přišly občas až zbytečné. Vlastně musím říct, že v knize asi nebyla postava, která by mi byla symptická.

Začátek knihy vypadal velice slibně, ale bohužel tento pocit se po pár dalších stranách vytratil.

Co ale musím pochválit je styl autorky, není nijak náročný a je vcelku čtivý. Téma, které autorka v knize zpracovává za mě šlo zpracovat mnohem lépe a poutavěji.

Ostré předměty se dočkaly i seriálového zpracování od HBO. Jelikož mě kniha vůbec nezaujala, zkusím dát šanci seriálu a budu snad mile překvapena narozdíl od knihy.

Tahle kniha mi bohuže prostě nesedla, i tak ale na autorku nezanevřu a zkusím si od ní ještě něco přečíst, co snad bude lepší.

HODNOCENÍ - 2* z 5.

Harry Potter a prokleté dítě - Joanne Kathleen Rowling, John Tiffany, Jack Thorne

11. listopadu 2018 v 15:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Nakladatelství - Albatros
Počet stran - 432

Harry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší. Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o které nikdy nestál. Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst.
Divadelní hru Harry Potter a prokleté dítě na námět J.K. Rowlingové, Johna Tiffanyho a Jacka Thornea napsal Jack Thorne. Je osmým příběhem ze série o Harrym Potterovi a zároveň prvním, který se oficiálně dočkal divadelního zpracování.


Na osmý díl Harryho Pottera jsem četla tolik kritiky, že jsem dlouho odkládala jeho čtení. Po přečtení knihy mi ale přijde tahle kritika úplně zbytečná. Mě tohle pokračování totiž hodně bavilo!

Kniha je psaná formou scénáře, takže jsme ochuzeni o skvělé líčení prostředí ale i přes to si myslím, že kniha stojí za to. Harry je zde už zralý muž, který se vždy nechová tak, jak by měl. I tak mu ale jeho dobré srdce zůstává. Dostáváme se zde do známých míst, potkáváme známé postavy z předchozích dílů. Přátelství zůstala a dávná nepřátelství byla zapomenuta. Jasným důkazem toho je, že dávní nepřátelé Harry a Draco budou donuceni spolupracovat.

Co musím knize vytknout je některé chování postav, to mi přišlo chvilkami dost nepředvídatelné a mnohy se měnilo jak na běžícím pásu. Ale vlastně tohle dokážu knize prominout. Ano, kniha těží z předchozích dílů nejrůznějšími flashbacky, ale s tím se tak nějak dalo počítat.

Ano, Harry Potter a prokleté dítě není sice klasickým dílem HP tak jak ho známe z předchozích dílů, ale i tak rozhodně stojí za přečtení. Já od knihy neočekávala mnoho a vlastně jsem dostala více než jsem čekala. Je to milý příběh se známými postavami, které už sice pocítily zub času a to kouzlo prostředí i jejich charakteru v příběhu prostě zůstává. Je to takové volné pokračování a vlastně mi ta forma scénáře ani nijak nevadila.

Kniha nemusí sednout každému a spousta lidí na ni má nejrůznější názory, ale já jsem ráda, že jsem si ji koupila a přečetla. V mojí sbírce Harryho Pottera zabírá čestné místo.

HODNOCENÍ - 5* z 5.

Naslouchač - Petra Stehlíková

4. listopadu 2018 v 15:00 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Nakladatelství - Host
Počet stran - 374

Po Velké válce je svět rozdělen na dvě části, jedna je obyvatelná a druhá je zamořená jedovatými plyny. Obyvatelnou polovinu chrání štít, který čerpá energii ze zvláštního nerostu zvaného sklenit. V blízkosti štítu žije národ sklenařů, kteří jako jediní dovedou sklenit těžit. Platí však za to vysokou daň. Nejenže energetické pole štítu odkazuje sklenaře k životu v téměř středověkých podmínkách. Těžba sklenitu způsobuje mnoho nemocí a znetvoření. Navíc byli sklenaři zotročeni lidmi z nížin.
Třináctiletá Ilan se jako jedno z mála dětí narodila bez deformací. Aby nebyla odvedena od své rodiny, od dětství se vydává za chlapce a skrývá se v hábitu s maskou, který musí sklenaři nosit na znamení podřízenosti. Díky své schopnosti naslouchat sklenitu se začíná učit sklenařským brusičem. Její dar je tak výjimečný, že si ji vybere sám kapitán pětadvacítky, družiny bojovníků, jež má za úkol chránit sklenářská města před nebezpečnými tvory zrozenými z otráveneho vzduchu za štítem, kterým sklenaři říkají Nasterea. Ilan ví, že musí za každou cenu uchránit své tajemství. Před pětadvaceti bojovníky, nepřáteli, kteří zotročili její lid. Přesto se nedokáže ubránit, postupně se s muži sbližuje a zjišťuje pravdu, která byla sklenařům po celá léta tajena.


Naslouchač na mě poslední dobu vykukoval ze všech stran a já byla vůči němu dost skeptická. Přece jen fantasy a od české autorky. Pak jsem se ale odhodlala a nelitovala jsem. Páni, tohle byla jízda. Jedna z nejlepších knih a vlastně jedna z nejlepších fantasy, které jsem kdy četla.

Naslouchač mě vlastně pohltil od první stránky. Už na prvních pár řádcích se něco děje a nutí Vás to číst dál a dál. Autorka má neuvěřitelně čtivý styl vyprávění. Na knihy jsem hodně kritická, ale tady mi prostě došla kritika a podle mě tahle knih nemá hluché místo. Další, co mě na knize nadchlo jsou hlavní postavy. Jsou bravurně vylíčené a vlastně mi tak nějak všechny byly něčím sympatické.

Co mě v knize neuvěřitelně bavilo bylo i prostředí, autorka má skvěle vymyšlený svět, který dokáže čtenáři dokonale vylíčit. Také se mi líbilo prostředí Paříže a ze zmínky o Djatlovově expedici jsem byla nadšená.

Asi jedinou výtku, kterou ke knize mám je to, že mi přišlo vlastně nemožné, aby Ilan tak dlouho tajila, že je žena. Ale to už se v ději opravdu hodně rýpám.

Já prostě Naslouchači nemám co vytknout. Ten příběh je báječný. Hrozně moc se těším na druhý díl, ale zároveň si ho nechci hned přečíst, protože pak bude čekání na třetí díl nekonečné. Naslouchač by určitě neměl chybět v žádné knihovně milovníka fantasy a dystopií. A myslím, že můžeme být hrdí, že autorkou je česká spisovatelka, protože touhle knihou se česká fantasy dostala zase o několik úrovní výše.

HODNOCENÍ - 5* z 5.

Jak nechutně zbohatnout v rozvojové Asii - Mohsin Hamid

7. října 2018 v 17:49 | Petra z Knihomolského deníku |  Recenze
Nakladatelství - Odeon
Počet stran - 150

Na příběhu NĚKOHO (hrdinovo jméno neznáme) ukazuje Hamid krutou a drsnou tvář současné Asie - bídu, nemoci a smrt. Na druhé straně vypráví o lásce partnerské i rodičovské. Líčí milování na střeše domu stejně jako nelegální výrobu kopií filmů na DVD.


Další kniha z mojí oblíbené řady Odeonek. Tahle kniha je sice krátká, ale velmi silná.

Hlavní postavou knihy je Někdo. Ano, pravé jméno hlavího hrdiny nám po celou dobu příběhu zůstává utajeno. Vlastně v knize nejsou žádná jména. I tak si postavy bez problému zapamatujeme. Vlastně není ani přímo zmíněno místo, kde se příběh odehrává. O to větší prostor dostává fantazie čtenáře.

V příběhu sledujeme chudé prostředí, v němž se Někdo narodí. Osudy jeho rodičů a sourozenců. Nechybí ani první láska Někoho. Ale osud tomuto vztahu není příliš nakloněn.

Někdo se vydá se ze svého rodného prostředí pryč. Začíná jako poslíček DVD a postupně se vypracuje v úspěšného podnikatele. Bohužel i podnikání nese svá úskalí a tak se časem setkává s výhružkami.

Jak nechutně zbohatnout v rozvojové Asii je silná kniha svým příběhem. Je psán zvláštně ale přesto čtivě. I když je kniha tenká, život Někoho budete prožívat spolu s ním. Knihu bych doporučila spíše starším čtenářům. Ale jako každá Odeonka, je kniha čtivá, zajímavá a surově zpracovává témata, o nichž se v knihách běžně nepíše.

HODNOCENÍ - 3* z 5.

Kam dál